na Blog.cz

Odjakživa jsem slýchával ony obvyklé fráze typu 'každý je svého štěstí strůjcem', 'svůj osud máš ve svých rukou' či 'knihu svého života si každý píše sám'. No, kdybych to bral takhle, neměl bych příliš slušivé rezimé. Můj dosavadní život byl jedna velká prohra a nemyslel jsem si, že by se to kdy mohlo změnit.

Dneska jsem měla den jako ze žurnálu.

Nenenenene, nemůžu tomu uvěřit. Dnešní noc si snad napíšu do kalendáře.

Ve víně je pravda.

Mám tě ráda.

Půvabnou.

Zasloužim si to vůbec?

Nachti ☮

Každá jednotlivá osoba je originál - to všem, kdo to nevěděli dřív, tloukli do hlav na hodinách psychologie na naší milé střední. A díky tomu má každý samozřejmě svá vlastní specifika (začínám obšírně, ale chci se dostat k tomu, kde mě momentálně necitlivě tlačí pata) . Někdo nemůže vystát lhaní, někomu se z duše protiví závist a žárlivost, samota, strach, proradnost, a pokud možno to nechce ve svém životě. Já nejvíc ze všeho možného nenávidím odcizení. Nejvíc bolí.

Poslední tři dny se znovu utápím v totálně introvertním období. Sice jsem celej den online na FB, ale s nikým si nepíšu a když někdo píše mně, otráveně ho ignoruju. Jedinej, s kým jsem komunikovala, byla Adrianka, ale tak u ní je to pochopitelný, protože je moje zlatíčko ze střední a nikdy v životě mě ničím neranila, takže se u mě hřeje na výsostném postavení.

Ten moment, kdy jedu autobusem nebo jdu zamyšlená po ulici a náhle se strnulá maska, kterou nosím na obličeji stále, rozjasní a já se nevědomky začnu usmívat. Jako slaboduchá. Ipod mi totiž přepnul na Placebo.

Když se tam zamyslím, vlastně mě napadá, že některý věci na týhle planetě jsou zařízený rozumně.

Myslela jsem si, že ve svejch dvaceti víceméně nemůžu samu sebe už ničím překvapit. Ale teď zjišťuju, jak jsem nepřející. Tadadam, tak jako tak je to problém především mýho okolí.

Po čtvrt roce jsem konečně opět online. Chtěla jsem dnes napsat úvodní článek, ale nakonec jsem k tomu jaksi nesebrala sílu. Tak příště.

Doteď se u mě nic nedělo a najednou se s událostma roztrhnul pytel. Jsou to věci, o kterých bych se ráda zmínila a zároveň je nemůžu/nechci psát na Fejsbuk, tak si je napíšu sem.

Poslala jsem povídku do literární soutěže. Do fakt kvalitní soutěže. Poprvý v životě. Tak schválně.

Čekám, až se mi ozvou z naší Čokoládovny ohledně práce. Mělo by to dopadnout.

V Lípě se bude otevírat vegetariánská restaurace jménem Šambhala. Jsem z toho děsně nadšená. Řekla bych, že nikdo z toho nemůže bejt nadšenej víc než já. :D